Moraviaman 2014

 

V sobotu 21.6. se uskutečnil další ročník Moraviaman triatlonu (3,8-180-42) a Vesani u toho samozřejmě nemohli chybět. I když jsem si loni říkal, že to bylo poprvé a naposled, někde se mi po vánočním lenošení podařilo nabrat motivaci a pustil jsem se opět do tréninku. V tom je asi ten největší problém, že si vždycky pamatuju jen to dobré a ne už to utrpení v průběhu závodu.

V lednu jsem se teda pustil do běhání a před sobotou se kilometry zastavily na čísle 880, což bylo asi o 7 km více, než loni. Tak jsem si říkal, že to snad bude ok. Na kole jsem toho letos najezdil o něco méně (asi 2000km oproti loňským 2500) a naplaval jsem taky o fous míň (4km oproti loňským 7mi…tady mám asi ještě rezervy :) ). Celkově jsem taky vážil asi o 7 kilo víc, než loni ve stejnou dobu, ale říkal jsem si, že aspoň budu mít z těch brambůrek a coly víc energie.


Letos se vesanská účast trošku smrskla a do individuálního závodu jsem šel jenom já a Rostík. Kotel o své letošní neúčasti celou dobu tak nějak tajemně mlčí a Haja se už chystá na příští rok. Ani štafetu jsme letos bohužel neposkládali, ale nahradily to Rostíkovi Burky (supr výkon), takže alespoň nějaké zpestření. Už klasicky jsem neměl ani tušení o tom, jestli mám nebo nemám formu, ale zdaleka jsem to už letos nebral tak dramaticky jako loňskou první účast. Chtěl jsem hlavně být lepší, než loni a zbytek se uvidí.


Ráno všechno probíhalo tak nějak v klidu. Hodně časný budíček, odjezd s Jituškou do Otrokovic, poskládání věcí do depa, pozdrav s Rosťou a kámošema z Třebětického Sokola (skvělý výkon chlapci! ... jejich video ze závodu zde), foto s naším předsedou, rozhovor pro několik televizních stanic a sportovních časopisů atd… znáte to. Ani jsem se nenadál a sedmá hodina se přiblížila tak rychle, že jsem se skoro ani nestihl nasoukat do neoprenu. Naštěstí mi opět pomohla má sličná asistentka a pět minut před startem už jsem ve vodě. Teplota velice příjemná a tak jsem se těšil, jak mi neopren pomůže zlepšit loňský čas. Start proběhl tak nějak v klidu, žádná velká mlátička, všichni vědí, že budou mít ještě dost času. Chvilku mi trvalo, než jsem se dostal do tempa, měl jsem nějaké tuhé nohy, ale pak už to jelo celkem v pohodě. První dvě kola jsem dal každé asi za 22minut, takže spokojenost. Ve třetím jsem ale nějak zvadnul, nedařilo se mi ani nikoho moc chytit a když už ano, tak ten člověk plaval tak křivě, že jsem se radši zase hned odpojil. Výsledkem bylo třetí kolo asi za 25minut. Celkově plavání za 1:09:59, zlepšení proti loňsku asi o minutu a to mě trochu zklamalo, ale na druhou stranu se nedalo nic jiného čekat, vzhledem k tomu, že jsem si šel zaplavat od loňska přesně dvakrát. V depu jsem se moc nezdržoval, neopren šel rychle dolů, do kapes nějaké gely a tyčinky a šup na kolo.

 


Počasí bylo docela chladné, ale myslím si, že to spíš pomohlo. Na začátku kola jsem se snažil nijak moc nezabírat, říkal jsem si času dost a před otočkou v Hulíně jsem si v klidu počítal závodníky přede mnou. Zjistil jsem, že jsem kolem šedesátého místa, což mě trochu zklamalo, ale na druhou stranu jsem už ve zbytku závodu moc neztratil. Po otočce jsem sledoval, kdy potkám Rosťu a potkal jsem ho na můj vkus hodně brzo. Asi se jeho plavecké tréninky vyplatily a já jsem si začal říkat, že to bude ještě pěkný souboj o vesanské šampionské tričko. Po loňských zkušenostech jsem se na kole snažil nepodcenit jídlo a aspoň dvakrát během každého okruhu jsem se do sebe snažil něco nacpat. Prvních 45km jsem zajel tuším něco pod 1:19 bez nějaké křeče, tak jsem si říkal hlavně v klidu a nikam se nehnat. Ve druhém okruhu jsem viděl, že Rosťa mě o něco stáhnul, ale snažil jsem se nenechat vyhecovat a jel si pořád svoje. Druhý okruh taky zhruba za 1:20, takže pořád dobré. Ve třetím kole mě dojela skupinka čtyř lidí, ze kterých dva asi netušili, jak vypadá odstup desíti metrů a jeli asi dva metry v závěsu za svými soupeři, úplně v klídku. Sledoval jsem to zpovzdálí, pro sebe si nadával a tak mi to třetí kolo tak nějak rychle uteklo. Nakonec mi poodjeli, ale boží mlýny asi mlely, protože po několika km už jsem je dojel, když jim rozhodčí škrtali čísla. Uklidnilo mě, že spravedlnost existuje, ale na moje nohy to nemělo valný vliv a už jsem trochu cítil křeče, hlavně v tom kopci za Kvasicema, tam by asi měl být tunel. Třetí okruh taky zhruba 1:20, tak mě těšilo, že držím tempo a navíc jsem obnovil svůj náskok před Rosťou. V posledním kole mi přišlo, že začalo o něco víc foukat, ale hnala mě vidina, že už to bude brzo za mnou. Energie docházela a říkal jsem si, že to bude o dost pomalejší, než předchozí okruhy, nakonec ale zhruba 1:22, což mě příjemně překvapilo. Celkový čas na kole 5:21:41 a asi 15minut zlepšení od loňska, takže čiré nadšení :).

 

 

Ve druhém depu jsem měl loni taky rezervy, letos to bylo mnohem lepší a ušetřil jsem tam dalších pět minut. Takže před během oproti loňsku náskok asi 21 minut. V tu dobu už jsem začal uvažovat o prolomení vysněné hranice 11 hodin, ale cíl byl ještě daleko, tak jsem si řekl, že počkám, jak se to vyvine. První 10,5kilometrový okruh jsem běžel docela v klidu. Po únavě na kole se mi běželo kupodivu hodně dobře, ale přece jen jsem to nechtěl přepálit, tak jsem se zase trochu mírnil a spíš si hlídal tep, abych nešel přes 150, což mi v té době přišlo až až. První okruh jsem dal za 59 minut, takže další zlepšení a nadšení. Pořád ještě jsem z toho běhu měl dobrý pocit, nikdo mě moc nepředbíhal a první půlka druhého okruhu se mi běžela taky super. V druhé polovině už přišla trochu krize, přestalo to ubíhat, nakonec čas na okruh 1:01, ale z toho jsem byl pořád ještě nadšený. Trochu jsem se ještě bránil tomu, abych na hodinkách sledoval celkový čas závodu, ale samozřejmě jsem ho zhruba věděl. Říkal jsem si ale, že počkám až do posledního kola a pak se uvidí, jestli o těch 11 hodin má cenu bojovat nebo ne. Na začátku třetího kola mě předběhl Roman Z. z Třebětického Sokola, což jsem vzhledem k jeho běhu čekal. Vzdaloval se mi ale podstatně pomalej, než loni a to mi udělalo radost. Pořád se mi dařilo držet na můj poměr dobré tempo, i když už to bylo zase tak trochu o přežití mezi občerstvovačkama a o vůli. Třetí okruh za 1:03:30 a když jsem se podíval na hodinky, viděl jsem, že když dám poslední kolo pod 1:20, tak těch 11 hodin zlomím. To mě na jednu stranu dost uklidnilo, ale na druhou stranu jsem si říkal, že když už mi to tak jde, tak se nebudu šetřit a nebudu moc zpomalovat. To se lehko řekne a hůř udělá, ale podpora od Jitušky, rodiny a známých taky dost pomohla. Navíc byla na večer naplánovaná grilovačka, tak jsem honem utíkal, abych z toho taky něco měl. Poslední kolo bylo nakonec za 1:04:20. Celkem běh za 4:08:17, asi 33 minut zlepšení od loňska.


Pak už teda jenom cíl, celkový čas 10:45:08, pro mě naprosto z říše snů. Zavládlo nadšení, kdy jsem slíbil, že do toho znova nepůjdu, dokud můj rekord někdo z Vesanů nepřekoná. Za tím si zatím stojím, i když únava už teď opadla a začínám toho slibu trošku litovat, ale to nesmím říkat moc nahlas :). Celkově teda velká spokojenost, teď nás čeká Drásal a Salza a na obojí se moc těším, snad to vyjde. Gratuluju samozřejmě Rostíkovi, protože zlepšení od loňska bylo taky úžasné a popravdě mě celý závod hnal dopředu, za což mu děkuju. Nejvíc ale děkuju mojí Jitušce za celoroční podporu, protože to má se mnou těžký. Volný čas, který ji můj trénink poskytuje, ale letos využila ke studiu a je z ní advokátka, takže asi všechno zlé je k něčemu dobré, žejo :).


Pokud jste dočetli mou slovní exhibici až sem, tak tady je jako bonus několik dalších čísel:

  • Průměrný tep při plavání: 155 (rozmezí 102 – 169)
  • Průměrný tep při cyklistice: 141 (rozmezí 99 - 163)
  • Průměrný tep při běhu: 144 (rozmezí 115 – 154)
  • Celkový průměrný tep: 144 (rozmezí 99 – 169)
  • Spotřebovaná energie : 8724kcal
  • Úbytek na hmotnosti: asi 4,5 kg
  • Čas: plavání – 1:09:59 depo1- 0:02:16 kolo – 5:21:41 depo2 – 0:02:53 běh – 4:08:17
  • Čas celkem – 10:45:08
  • Celkové umístění – 68.

Pavel