Pražský maratón ve Stromovce 2014

 

Když jsem začal téměř před dvěma lety běhat, nikdy by mě nenapadlo, že bych někdy mohl uběhnout maraton. Postupem času, s přibývajícími počty uběhnutých kilometrů a absolvování běžeckých závodů na 10 km, jsem si začal uvědomovat, že dokážu uběhnout mnohem víc. I zdolání ½maratonu mi přišlo stále ještě málo, abych se nasytil.

 

Když jsem se dozvěděl, že ze zdravotních důvodů nemůžu běžet nejprestižnější maraton ve střední Evropě, který se koná začátkem května v Praze, byl jsem hrozně zklamán. Ale jsem člověk trpělivý, a zaregistroval jsem se na jiný maraton, který se konal později a také v Praze. Začal jsem znovu s přípravou od začátku a odpočítával jsem si dny do startu.

 

I když den před začátkem 51. ročníku Pražského maratonu ve Stromovce (starší je pouze maraton v Ostravě) počasí moc nepřálo, tak v den závodu bylo krásně. Start byl v 10 hodin. Běžel se 1 x malý okruh (2,2 km), a 8 x velký okruh (5 km). V prostoru cíle byl umístěn display s časem závodu a počítadlem zbývajících kol, což byla velká výhoda pro všechny závodníky.

 

 

Hned ze začátku jsem to zbytečně nepřepálil a nechal jsem rychlejším a zkušenějším běžcům ať si prostě běží a hlídal jsem si stabilně tempo 4:30-4:35 min/km, které mi vydrželo do 25. km. Prvotní nervozita se rychle vytratila a s každým dalším uběhnutým kolem, jsem se cítil vyrovnaně, jako kdybych ani neběžel závod, a pozoroval jsem krásu přírody ve Stromovce.

 

Na začátku 30. km jsem potřeboval jít na záchod a tak jsem se na chvíli zastavil. Když jsem se chtěl znovu rozběhnout a chytit tempo do 4:40 min/km, už to prostě nešlo. Byl jsem dřevěný a tak jsem se musel do 39. km spokojit s tempem nad 5 min/km. S blížící se vidinou cílové pásky, jsem mírně zrychlil, a doběhl jsem svůj první maraton v čase, který je neskutečný - 03:21:38. V celkovém umístění jsem skončil na 81. příčce z celkového počtu 383 závodníků. (Vítěz Martin Kučera, VSK Univerzity Brno, 02:32:49). Byl jsem ohromen. Takový výsledek jsem opravdu nečekal.

 

Ten pocit, který jsem měl po proběhnutí cíle nelze popsat, nedokázal jsem věřit tomu, že už je konec a že jsem to opravdu zvládl. Konečně jsem dosáhl pocitu blaženosti. 42,2 km je přesně ta vzdálenost, která mě dokonale pohltila. Ale kdo ví, třeba se příští rok začnu poohlížet po něčem delším (třeba nějaké ultra). Nicméně, teď mám v hledáčku Volkswagen Maraton, který se koná v květnu v Praze, a už teď říkám "Těš se, přijedu!!!" :)

 

Patrik