Jitka zdolala Kroměřížský půlmaraton
Kroměřížský půlmaraton, který se běžel na bílou sobotu 4.4.2015, letos slavil 3. výročí a zároveň rekord v účasti běžců – 146 závodníků, kteří se vydali za aprílového počasí pokořit buď čtvrtmaraton nebo půlmaraton.
Distanci čtvrtmaratonu nakonec zvolilo 59 běžců a pro půlmaraton se rozhodlo 97 běžců, mezi nimi i já (Jitka). Start i cíl závodu byl u rybníku Bagrák za Kroměříží. Na start jsem se postavila s jedinou ambicí, a to zaběhnout 21,1 km v čase pod 2:05 hod., jelikož rozhodnutí pro tento závod přišlo na poslední chvíli a příprava byl mizerná.
V 10 hod. padl startovní výstřel a masa lidí se rozběhla směr Trávníky, odtud jsme se stočili na polní cestu a doběhli kolem lesa na cyklostezku do Kvasic. Čekala jsem vyznačené kilometry, na které jsem zvyklá z půlmaratonů v Olomouci a Praze, ale to bych po pořadatelích za stovku startovného chtěla asi moc. :) Vodící pásek na ruce s vyznačením časů na jednotlivých kilometrech tak, abych zaběhla uvedenou vzdálenost za 2:05 hod. mi byl v Kroměříži vcelku na nic. Jediné vodítko byly občerstvovací stanice, které měly být dle pořadatelů na 5., 10., 15. a 21. km. Zjistila jsem na 5. km, že mám rezervu cca 30 sekund, což mne povzbudilo. Po uběhnutí prvního kolečka v délce 10,6 km jsem měla na hodinách 59:00 minut, a to byla rezerva už cca 50 sekund. Dalším příznivým elementem v polovině závodu bylo vidět Jirku, který mne z chodníku povzbuzoval. Doplnila jsem tekutiny a vydala jsem se na druhou polovinu závodu. Tady začalo mé částečné trápení. Po výběhu z Kroměříže přede mnou byli vidět na trase jen pořadatelé, což bylo docela demotivující. Na polní cestě kolem lesa jsem minula aspoň několik lesáků, kteří káceli stromy a při tom si našli čas mne pokřikováním povzbudit. Do 15. km jsem nemyslela na nic jiného, než abych se vzchopila a zkusila zrychlit, jinak vysněnou hranici 2:05 hod. nezaběhnu a odjedu s náladou pod psa. Na občerstvovačce na 15. km vidím, že mám ztrátu cca 60 sekund, oproti času uvedeném na pásku. Vyběhla jsem na poslední úsek závodu, přede mnou 3 km dlouhá rovinka kolem Moravy a ledový protivítr, míjela jsem jen závodníky, kteří dobíhali za mnou. Ale i tak jsem si vzpomněla na slova jednoho kamaráda, který mi vždy říkává, že je to všechno o hlavě (díky němu jsem se před dvěma lety pustila do svého prvního půlmaratonu). Pokusila jsem se zrychlit tempo na 1 km/5 min. a kupodivu se mi to podařilo a tempo jsem udržela až do cíle.
Pomyslnou pásku jsem protnula v čase 2:04:28, což byl pro mne nádherný pocit. Radost umocnilo vyhlašování výsledků, při kterém jsem zjistila, že v kategorii Z2, což byly ženy nad 40 let, jsem obsadila 3. místo. Svůj osobák na půlmaraton jsem sice nepřekonala, ale odjížděla jsem s dobrým pocitem, že jsem v čase oslav našeho největšího svátku udělala něco pro sebe a snad i pro druhé. :)
Jitka Stehnová
 |
