Drásal 2012
Po roce se opět Vesani pustili do přemožení obra Drásala a všem osmi borcům se to podařilo. Na 115 kilometrech toho každý zažil hodně. Dá se říct, že jsme toho zažili 2krát tolik co vítězný Honza Jobánek, který se na trati příliš nezdržel a položil nový rekordzávodu (4:38:30.0).
Kasi: Opět na startu
Po 6tileté odmlce jsem se opět postavil na start tohoto nelehkého a nekrátkého závodu. V mezidobí jsem působil pouze jako podpora ostatních členů týmu před startem a v cíli. Ve finiši loňského ročníku se to všechno stalo... Hroch protíná cílovou pásku v lepším čase, než jsem dosáhl při své jediné účasti já a z mých úst okamžitě letí neuvážená slova, že to tak nenechám a příští rok svůj výkon vylepším... Přece jako černá ovce Áčka nemůžu být horší jak černá ovce Béčka. Po pár denním soustředění v Petříkově a několika desítkách najetých kilometrů v okolí Prahy jsem si stanovil cíl, kromě předjetí Hrocha, mít na začátku výsledného času 9. K tomuto cíli mi přislíbil svou pomoc Haja, který letos pojal Drásala pouze jako trénink na Salzu.
V Saharských podmínkách sužujících východní část Moravy bylo nejtěžší vůbec dostát svému závazku a odstartovat. Nakonec však pocitová teplota nebyla až tak drastická, vyjma Prženských pasek, kde tekl asfalt. Můj hlavní cíl (porazit Hrocha) jsem začal naplňovat hned v prvním stoupání, kde jsem svého soka předjel. Jak se později ukázalo, zde jsem ho viděl také naposled. Pak až v cíli. ;) Až na Troják (cca 85. km) šlapalo všechno jak na drátkách. Technika i tělo fungovaly bez sebemenších komplikací. To se asi nepozdávalo mému žaludku, a tak si řekl, že mi to ztíží. Rázem odmítl přijímat jakékoli tekutiny, natož tak přijmout sousto nějaké pochutiny. Naopak to vypadalo, že se mu přítomnost iontových nápojů, energetických gelů a tyčinek moc nelíbí a že bych se jich rád zbavil. Na Rusavu jsem se ještě jakš takš dobelhal, ale přejezd z Rusavy do Fryštáku byl hotovým utrpením. Na tamní občerstvovačce jsem byl v koncích, avšak kde se vzal, tu se vzal kouzelný dědeček Kedli (letos díky hrozícím otcovským povinnostem pouze v roli diváka) se zlatavým mokem v ruce. Hlt piva zřejmě na chvíli žaludek opil a tak jsme se s Hajou vydali na poslední krůček k cíli. Aby se nám neprášilo za kočárem, přilétl král Mrakomor a trať před náma značně pokropil. Tohle nás však po 110 km nemohlo nijak rozhodit a bleskem jsme se ocitli ve vrátkách holešovské zámecké zahrady. Po posledních desítkách metrů se mi podařilo naplnit i svůj druhý cíl a 9 na začátku byla. Takže, konec dobrý, všechno dobré.
Úspěšný den jsem završil svou první účastí na večerním ohňostroji v prostoru cíle závodu. Takže laťku jsem letos posunul o pěkný kousek výš a budu čekat, kdy na ni Hroch opět dosáhne a přinutí mě k dalšímu stratu v tomto kouzelném závodě.
Na závěr bych rád poděkoval mému domestikovi Hajovi za trpělivost a smekl před Hrochem, který o svůj skalp tvrdě bojoval až do posledního metru a zaostal za mnou o pouhých 13 min!
Pavel: Na devětadvacítce
Letošní Drásal pro mě byl náročný asi jako pro všechny, především díky horku. Přece jen mám ale sucho radši něž závody na blátě a proto jsem se slunnou předpovědí nijak nestresoval. Protože jsem si říkal, že na trati už mě v podstatě nemá co překvapit, rozhodl jsem se zpestřit si letošní ročník vypůjčením kola z testovacího stánku Specialized. Měl jsem tak první možnost osedlat 29ti palcový bike a zjistit, co na tom ten Jarda Kulhavý pořád vidí. Nebylo sice moc času se s kolem před závodem seznámit, ale na druhou stranu v sobotu na trati bylo času až moc :). Díky moderní technice jsem si tedy dělal zálusk na osobní rekord, v čemž mě ráno ještě podpořil Kotel, který prohlásil, že na tom kole budu nebezpečnej. Strach z porážky v jeho očích byl v tu chvíli jasně čitelný a to mi před startem dodávalo sil. Zůstaval jsem ale nohama na zemi a věděl, že to asi neklapne a tudíž se soustředil spíš na sebe. Musím říct, že už od začátku se mi jelo velmi dobře. 29ka splňovala všechno, co jsem se dočetl v recenzích no a nebezpečnej jsem na ní skutečně byl. Bohužel ale především sám sobě. Už při sjezdu z Hostýna jsem se nechal trochu unést skvělými jízdními vlastnostmi a otestoval si na vlastní kůži ostrost kamenů. S vědomím, že je dostatečná a s radostí, že se mi nic nepřihodilo, jsem ale rychle pokračoval a adrenalin v krvi mi jen umocnil dobrý pocit z jízdy. Tento pocit mi vydržel i přes další drobný pád přes Tesák, Rajnochovice, Jarcovou i Pržno až pod Pardus. Tam už se ale bohužel dostavila krize, kterou jsem očekával už delší dobu a začalo trochu trápení. Od občerstvovačky ve Fryštáku do posledního kopce už to byl pouze boj s hovady, která mě v horku nelítostně kousala a snažila se ukončit mé trápení. Naštěstí se jim to nepovedlo a já jsem zdárně dorazil do cíle. Osobák z toho sice nebyl, ale s umístěním v první 150 jsem byl spokojený a navíc mám aspoň motivaci do dalších let. Takže příští rok už netrpělivě očekávám, stejně jako Haja královskou sezónu :).
Kotel: Jeden z nejtěžších
S číslem A60 jsem se postavil do popředí startovního pole dlouhého Drásala. Před sebou jsem měl na dohled elitu, za sebou kolegy Vesany a další stovky odvážných cyklistů. Každému ze starovního koridoru bylo jasné, že žhavé počasí dělá z Drásala ještě o stupínek těžší závod. První kopce mi to nejede, i když mám Lysinu takřka za domem. Necítím v sobě dynamiku, naopak cítím, že dnes to bude hlavně o důstojném dojetí. Grapy unaveně šlapu a ostatní mě předjíždí. Pomáhá mi až sjezd z Hostýna, kde si snažím vynahradit špatný začátek. Cestou na Tesák se konečně zastavuji v propadu průběžným pořadím. Na Kelčský Javorník některé z řady strmých stoupáků jedu v sedle, některé jdu po svých spíše z úspory sil na dalších 80 kilometrů. Udělal jsem dobře – úsek přes Rajnochovice, Lázy a Jarcovou se mi jede moc dobře. Dokonce i Prženský vrch se mi ve vedru povedl a na Troják se dostávám za 4 hodiny. Zde poprvé zastavuji – plním bidony a posilněn melounem pokračuji. Tři kameny zdolávám, ale začíná mi docházet. Nemůžu nic do sebe dostat a začínám přemýšlet kam vyjedu a kde půjdu pěšky. Předjíždí mě opět pan Neradil (který se kolem mě přežene do kopce, ale opatrnost ho brzdí v následných sjezdech), Pepa Sedláček, ODMoraváci a další vytrvalci. Posledních 20 kilometrů se pomalu courám do cíle a těším se na stín a osvěžení v zámecké zahradě. Za 6:15:37.8 se mi to daří na 64. místě (17. v kategorii). Drásal je závod, na který se těšíte před startem a v cíli se těšíte ještě víc, že je těch 115 kilometrů za vámi. Byl to krásný den a už teď se těšíme na jubilejní 20. ročník.
Haja: Letos jako domestik
Letos jsem se postavil po osmé na start legendárního Drásala (samozřejmě dlóhého, který je jen jeden). Letos poprvé jsem se dobrovolně pasoval do role vodiče – „domestika“ pro Kasiho, kterému jsem dělal sparring partnera od úvodního výstřelu, až po průjezd cílem. Dalším důvodem proč nejet v plném tempu je účast na ještě legendárnějším závodě Salzkammergut Trophy v Rakousku, na který se chystáme již tento pátek. Zpět ale k tomu co se událo první prázdninový víkend. Jistě bude psát každý o počasí, kdy téměř měsíc před závodem nijak vydatně nepršelo a panovala 30°C horka – bohužel předpověď byla stejná i pro den závodu a to mě děsilo. Trať byla skutečně nejsušší za dobu, kdy Drásala jezdím, ale na druhou stranu jsem ten typ, kdy budu raději šlapat v blátě a dešti než ve 30°C, nicméně se teď nepoštěstilo :-). Na trati mě v podstatě nic nepřekvapilo a snažil jsme se udávat Kasimu to, na co jsem já přicházel 7 předchozích ročníků, to znamená ať zbytečně nedivočí v první výjezdu a nestrhne se s davem, upozorňoval na nebezpečná místa ve sjezdech, kde přišlápnout, kde naopak jít pešky. Kasi byl poslušný a mé doporučení si bral k srdci. Na Tesáku a zároveň první občerstvovačce jsme byli pod 2 hodiny, což zakládalo na dobrý čas, ale věděl jsem, že na kalkulace časů je příliš brzy. Krátce jsme pojedli, doplnili pití, utvrdili doprovodný realizační tým, že jsem v pohodě a pokračovali vstříc pěší túře na Kelčák. Ten jsme zvládli ještě ve lesním stínku a začali jsme sestupovat – sjezd z Kelčáku byl dle mého nejnáročnější sjezdařskou částí na trati. Ve výšlapu z Rajnošek na Lázy jsme postupně dojížděli pohlednou bikerku z BT Sazovice a rázem Kasi zvýšil i frekvenci šlapání – o motivaci až na Jarcovou bylo tedy postaráno a v pravé poledne jsme byli v polovině trati. Dle očekávání nám oběma vzal stoupák na Pržno hodně sil, podtržené tečícím asfaltem proti nám. Komunikace už mezi námi vázla – samozřejmě jen z důvodu velkého fyzického výdeje, kdy nezbylo na zbytečné slova. Dostali jsme se ale na Troják, kde nám Romča poskytl pivečko, které jsme žahli napůl s Kasim – ještě jednou díky týmu na občerstvovačce na Trojáku ! V další fázi závodu sil již moc nebylo a byli jsme nuceni jít častěji pěšky. Úsek z Rusavy do Fryštáku byl pro Kasiho asi nejtěžší a protrápil se až k občerstvovačce do Fryštáku. Tam pro nás oba platilo stejné úsloví - ... ani jíst mi nechutná, ani pít mi nechutná ... Ano, tento stav jsme prožívali oba a asi i mnoho dalších závodníků. Ve velkém horku nebylo schopno tělo nic přijímat, zároveň to byla ale nutnost k dokončení závodu, proto nebylo daleko od ... blééé. Na občerstvení nás čekal Kedloš s doprovodným týmem, rodící ženou i porodní bábou :-), dali jsme pivko (už jsme nedali ani to jedno na půl) a Kasi již jen gestikuloval. Bylo na něm vidět vyčerpání, ale zároveň přesvědčení o tom, že když by to měl dojít po čtyřech, tak to zvládne. V tomto směru jsme byl klidný. Po mém ujištění, že to lepší nebude a ať vyrazíme, jsme se vydali vstříc poslednímu zákeřnému stoupáku na jehož závěru nás chytla 20 min průtrž. Ta nám dodala chuť (asi to byl spíš ten extrém, který je nám bližší :-)) k doražení posledních kilometrů. Odhodlanost realizačního týmu byla neskonalá a i na Hadovně za silného deště nás povzbuzovali naši fandové – díky ! Poslední sjezd a nový úsek trati přes střelnici jsme zvládli a v čase 9:45 jsem protnuli ruku v ruce cílové snímače čipů a vylepšili tak Kasihovo osobní rekord o 1 hodinu :-) – Kasi bylo mě ctí si s tebou projet dlóhého Drásala, díky. Jak jsem avizoval výše, tak v pátek se přesouvají 4 Vesani do Rakouska na Salzu, kterou pojedeme podruhé, tak uvidíme co nám trať a počasí dovolí ve vysokohorském prostředí. Nezapomenutelné zážitky z tohoto závodu podrobně popíšeme v reportáži.