Do startu zbývá

Dny Hodiny Minuty
0 0 0

 

Rychlé odkazy

 

Vesani na běžkách - Karlovská 25 klasicky

 

Vesani, Peťa Musil a řada dalších známých tváří se zúčastnila Karlovské padesátky.

 

k25_2017_musil_kotel_lundys_pavel.jpg

 

 

Kotel: Učení za pochodu 

Jsem běžkařský jednoročák a před Karlovskou 25 jsem taktéž vyrazil jednou. 10 dní před závodem mě na běžky vytáhl Ladik Raab. Ladislav na svých šupiňácích a já na nenamazaných kombících jsme vyrazili na okruh z Hostince Va dvoře v Rajnochovicích na Tesák a zpět po červené. Do kopce jsem marně doháněl Laďovi šupiny a z kopce jsem byl zas nekontrolovatelně rychlý. Při závěrečném sjezdu do Rajnochovic v kolejích od lakatoše to již dopředu zavánělo pádem. Nebezpečné zrychlování mě donutilo přemýšlet, kam si ustlat. Vybral jsem si svah po pravé ruce s nedostatečnou sněhovou pokrývkou pro pády a hlavně s vyčnívajícím kameněm přesně do úrovně mého kolene ... 12:35 citím příjemné teplo na koleni, 12:50 oběd Ve dvoře, 14:30 ambulance Bystřice p. H. :) Tolik přípravná část.


Ač jsem měl připravené alibi pro svou neúčast, vyrážím si 28.1.2017 na svůj první běžkařský závod. V trojici Lundys-Pavel-Kotel budu spokojený s bronzem. Marně hledám, kde mám trochu navíc. Kluci mají nově běžky s tuleněm (nebo něčím podobným) na skluznici, techniku mají na vysoké úrovni, při sjezdech dokážou běžky ovládat! Pokorně se stavím na chvost startovního pole a po odstartování, ač se snažím, nikoho nepředjíždím. Naopak … 10letý klučina, asi 80letý dědula, „Halina Pavlovská“, místní recesistický teeneger, ti všichni se mi vzdalují v krásně připravených trasách. Snažím se, ale nějak nejedu. Tím, že jde potkat elitní závodníky do protisměru a ti první z padesátky mě dávají o kolo, pojímám závod i edukativně. Sleduji soupaž laufařů … je to tak jednoduché! … do odrazu dávám vše, učebnicově odpíchnu, poskočím si, energii dávám do špiček … a nakonec hlavou končím před špičkami běžek. :) „Snad to nikdo neviděl,“ ihned se rozhlížím.


Závod mají organizátoři připravený na jedničku a v ideálních podmínkách dojíždím na cílový ovál ve Velkých Karlovicích. Do posledních metrů mě motivuje již odpočatý Lundys. Snažím se působit technicky a časomíru zastavuji v čase 2:33:18. Jsem v cíli svého prvního závodu na běžkách. Zjišťuji, že nakonec beru vesanské stříbro. Pavlíkovi jsme od startu dýchal na záda (asi z kilometrové vzdálenosti), pod tlakem musel pustit sjezd, který skončil pádem a urval vázání (více níže). Lundys můj tlak ustál a zaslouženě vyhrál. Za rok znovu.

 

 

Pavel: Ulomené vázání

Na Karlovskou padesátku, v našem případě tedy pětadvacítku, jsem se těšil už dlouhou dobu. To, že se mi k účasti podařilo přesvědčit i Kotla s Lundysem, bylo jen další třešničkou na dortu. Přípravy byly velkolepé. Po x letech nákup nového vybavení, týdny před závodem nezbytné hecování atd. Když přišel den závodu, vše se zdálo být v nejlepším pořádku. Ráno sice mínus 16, ale v době startu krásné azuro a ideální teplota a veškeré podmínky také. Organizačně byl závod perfektně zvládnutý, takže až do chvíle startu šlo všechno jako na drátkách.

 

Start v počtu 700 lidí byl sice docela hektický, i vzhledem k tomu, že se jednalo o mou první podobnou zkušenost na běžkách, ale v zaváděcím krátkém kolečku kolem dostihové dráhy se všechno trochu rozjelo. Dařilo se mi držet Lundyse s odstupem možná nějakých 30 až 40 metrů a bylo tedy zaděláno na pěkný závod. Úvodní těžké stoupání bylo hodně nepříjemné a vysilující, ale vidina krásného prostředí ve zbytku trati mi dodávala alespoň morální podporu.

 

Vše se ovšem zhatilo už při prvním sjezdu. V euforii z toho, jak mi to krásně frčí, jsem si nedal dost velký odstup od závodníka přede mnou a po jeho pádu jsem provedl docela neúspěšný pokus o jeho objetí. Docela neúspěšný proto, že jsem ho sice objel, ale sám skončil v kotrmelcích v hlubokém sněhu. Podle informací od kluků z Garminu pád v rychlosti 38,7 km/h. Naštěstí docela do měkkého, ale přesto jsem si už v letu říkal, že to nevypadá moc dobře. Trochu natažené koleno nebyl při značné dávce adrenalinu takový problém, lyže, která mi připlachtila přímo na čelo taky ne. Takže jsem se poskládal a chystal se nasadit lyži a pokračovat, když jsem zjistil, že mi jaksi chybí ulomená přední část vázání. Tím byly ve zlomku sekundy mé šance na pokračování u konce. Znechuceně jsem se tedy vrátil asi čtyři kilometry zpět do prostoru startu a cíle, kde jsem měl dost času na to, abych si v duchu rozebral, kde se asi stala chyba.

 

Zbytek nádherného prosluňeného dopoledne jsem strávil čekáním na kluky. Lundys dorazil ve skvělém čase a musím uznat, že bych na něj nejspíš neměl nárok. Kotel se s tratí taky krásně popral a uštědřil mi tak první letošní porážku. Co říct závěrem? Krásný závod, na který se budu chtít příští rok určitě vrátit.

 

 

Lundys: Virtuální boj s Pavlem

Příroda byla tento rok k nám běžkařům nakloněná a tak Pavlova hozená rukavice, že se zúčastníme Karlovské 50 (pro nás potupně jen 25 km) byla opravdovou výzvou a s radostí jsem ji přijal.
Pavlovi zápočty z vysoké školy, kde určitě i běžky byly součástí výcviku mně dodaly energii a objevil jsem pro trénink velmi dobrý 2km okruh v okolí Zlína … kousek od Pinduly.


Postupné hecování a porovnávání Garminů slibovalo vyrovnaný souboj a Kotel ať se neurazí, měl jen z dálky přihlížet. :) Jak už ale víte, vše bylo nakonec jinak … ale to jsem já bohužel celý závod nevěděl. :)

 

Již ráno při příjezdu do Velkých Karlovic jsem znejistěl, přece jen lyže namazané voskem v rozmezí -1 až -4 vše dle detailně prostudované předpovědi neodpovídaly stávajícím podmínkám a ukazateli teploměru na -16 °C. :)
Počasí bylo ale ukázkové, obloha jasná, předstartovní nervozita správná a s využitím prvních rad kolegů běžců (stoupni si na vnitřní stopu, netlačit se extra dopředu ani dozadu, a nepřepálit tempo) jsem vyrazil do závodu.
Pavla jsem pustil hned za sebe, aby naše startovní pozice byla stejná a závod byl spravedlivý. Už od startovního výstřelu jsem zjistil, že v Karlovicích umí jezdit na běžkách opravdu skoro každý, a ta masa, která vystartovala, byla neskutečná. Nikam jsem se netlačil, hlídal si vydobyté pozice před startem a hlavně hlídal Pavla, abych ho v tom chumlu nikde neztratil. Tak to šlo stále dál, kdy v kopcích se zpomalilo a tělo odpočinulo, protože při množství lidí opravdu nešlo jet rychleji, a na rovných úsecích se mohlo zabrat a naplno využít perfektně připravenou stopu. Věřil jsem, že Pavla mám kousek za sebou, a raději se ani moc neohlížel. To vše jsem si nechával na obrátku na 12,5 km, tam jsem věděl, že cestou zpět ho musím potkat a budu vědět, jestli se mně podařilo vybudovat nějaký náskok nebo nikoliv. Spokojen s časem jsem doběhl na obrátku a počítal jaký náskok bych na Pavla mohl být … kdyby to byla minuta byl bych více než spokojen … Jaké bylo ale mé zjištění, když jsem Pavla nepotkal a začal se vkládat pocit nejistoty, že jsem ho někde ztratil z dohledu, že mně předjel, nebo že jsem ho prostě přehlédl.
Navíc cestou zpět mně nejely lyže tak jak ostatním, protože přece jen stoupací vosk, byl asi lépe trefen než skluzový. :)

 

S tímto pocitem jsem jel naplno až do cíle a čekal na vyústění našeho minisouboje. :) K mému překvapení jsem zjistil, že jsem Pavla vyhlížel marně … a byl jsem rád, že jsem stejné lyže s tuleněm jako on nakonec neobul a dal jsem přednost starým klasikám odzkoušeným taťkou. :) Vše fungovalo na jedničku … Určitě šlo namazat lépe, ale i hůře. Něco jsme pro sebe udělali a čas 1:47:04 byl nad mé očekávání. Vyhlížení Kotla bylo už jen sladkou třešničkou na dortu a gratulace k jeho druhému místu byla na místě. Pavla je mně líto, protože vím, že pro přípravu udělal maximum a takové vítězství ani mně netěší.

 

Kluci je, ale jen na Vás, mě z mé vítězné vlny teď sesadit. :)