Rohálovská desítka 2017
Pěkná Vesanská účast na běžecké klasice.
Foto
Kotel a Kotel jr.
V roce 2003 jsem běžel Rohálovskou desítku poprvé a jako 19letý mladíček jsem ji uběhl za 45:02. O 13 let později jsem porazil svůj náctiletý výkon o 8 vteřin (44:54)! Nevěřícně však vzpomínám na rok 2011, kdy jsem ji uběhl za 37:23. :)
Svoji závodní premiéru měl ve 14 měsících náš Marťas. Ten 80 metrů zvládl v průměrné rychlosti 1 m/s (cílový čas 1:20) a doběhl na 6. místě (z 10). Nadšení po doběhnutí měl stejné jako jeho hrdí rodiče!
Potěšen výkonem našeho synka jsem se po hromadném rozběhání postavil s Pavlem na start. Najednou rána a už se prodíráme chumlem běžců. Úsměvy nás neopouštějí. První osmička v obci zaběhnuta lehce, Dílák ještě také, ale při seběhu do Tučap se začínám ve vesanské bundě s kožešinkou vařit (amatérské chyba). Od zahrádek ještě rozvázaná tkanice a lehkost je pryč. S větou „Martine, máš rozvázanou tkaničku“ se kolem mě před tučapským stoupákem prohání švagr Šubrt. Vzpomínám, na roky kdy jsem Tučapy prolétl jako daněk (ne jako Simon ani Vladan) :). Na Díláku mě ještě předbíhá Romča Gahura. Přesto odpočet na cílové rovince mi dělá radost, že Rohálovku ještě zvládám pod 45. Umístění na 195. místě už tak veselé není. Za rok ale budou Koplíci na startu znovu.
Romča Gahura: příprava na maraton
Na letošní ročník Rohálovské 10 jsem se velmi těšil. Již od podzimu loňského roku pravidelně běhám, a tak jsem byl celý nedočkavý, až zúročím svou zimní přípravu. Trénoval jsem ve větru, dešti, sněhu, blátě a vůbec ve všech nepříznivých podmínkách. Nakonec se ukázalo, že tyto zkušenosti nebudou na Rohálovské potřeba. Byl totiž slunečný a teplý den.
Ideální podmínky a poctivá zimní příprava nakonec vykouzlily čas 44:23, se kterým jsem nadmíru spokojen. Další běžeckou výzvou v letošním roce pro mě bude maraton v Bratislavě, který startuje již 2.dubna.
Vlček: Rozkaz splněn
Loni mě před závodem sklátil téměř smrtelný kašlík, tak jsem letos na startu nemohl chybět, abych si s touto již 24. letou běžeckou kráskou trochu nezalaškoval. Nic na tom nedokázal změnit ani fakt, že příprava (zda se to tak dá vůbec nazvat) byla velmi vlažná a naběháno nebylo skoro nic. Ale rozhodnutí padlo, zpátky ni krok. Letošním hlavním cílem je dostat se zpátky "do sedla" a Rohálovská 10 byla ten pravý odrazový můstek, jak na sobě začít opět pracovat. Rozkaz zněl jasně - "musím se vlézt do jedné hodiny za každou cenu!". Nebudu nedočkavé čtenáře zbytečně napínat a hned přiznám, že se zadařilo a s časem 55 minut a nějaké ty drobné jsem vyčerpaně protnul pomyslnou cílovou pásku. Bývaly doby, kdybych z tohoto výsledku nebyl příliš veselý, ale na nic lepšího to tentokrát nebylo. Předčilo to má očekávání a já odcházel z cíle jako vítěz a s předsevzetím, že příští rok bude výsledný čas začínat čtverkou. U Rohálovky je jedno, jestli ji běžíte nebo jedete na kole ... obě to jsou srdeční záležitosti, na které se člověk těší a kterých se prostě musí opakovaně zúčastnit i kdyby jinak ani na záchod nedošel. :)
Sovič: Příprava ... i tak pod 40
V Prusinovicích se sešlo jako každý rok, velké množství běžčů pro které je R10 start do nové bežezcké sezóny. Počasí vyšlo na výbornou, jenom mně trošku vadil chladnější boční vítr mezi Prusinovicemi a Tučapy.
Běhání po kopcovitých tratích není zrovna to co pravidelně trénuji, ale když na to příjde, tak to uběhnu. Jelikož jsem se zaregistroval na Moraviamana do Otrokovic, tak mám do svého tréninku zařazené plavání i kolo, takže na běhání už nemám tolik prostoru jak předtím. Soustředuji se hlavně na tyhle dvě disciplíny ve kterých mám velké rezervy.
Začátkem dubna mě čeká ještě 1/2 maraton a pak v květnu maraton v Praze.
Pavel: Tak nějak spokojen
Na letošní Rohálovku jsem se těšil, jako ostatně každý rok. Příprava nebyla valná, času moc není, ale párkrát na běžkách a několik letošních výběhů bylo přece jen lepší než nic. Neměl jsem žádné velké ambice a to mi pomohlo k tomu, abych si závod opravdu užil. Bolelo to jako vždy, ale po doběhnutí se mě ještě doteď drží příjemný pocit z toho, že jsem se alespoň trochu zmáčknul. Čas byl zhruba podle očekávání, 47minut a 11 sekund je sice můj druhý nejhorší výsledek v historii, ale oproti loňskému roku je tu vzestupná tendence. Co se týká soupeření s ostatními, snažil jsem se soustředit jen na sebe. Kotel mi tradičně pláchnul v prvních větších kopcích, takže jeho porážka v tomto závodě stále zůstává plánem do následující pětiletky. Hodinky mi po doběhu stroze oznámily, že se pohybuji více, než je u mě na sobotu obvyklé a to mi stačilo ke spokojenosti. Abstinenční příznaky z nedostatku závodění tedy byly potlačeny a teď už můžeme s úsměvem vykročit do zbytku sezóny!
