Sněhová Rohálovská desítka 2013
I přes sněhovou kalamitu Vesani měli desetičlenné zastoupení na 20. ročníku běžecké Rohálovské desítky.
O vlastní pohled na závod se rozhodlo podělit několik vesanských pisálků.
Haja: Nejspokojenější běžec dne
Extrémně náročná a extrémně nádherná, taková pro mě byla Rohálovská 10ka 2013. Již v pátek před startem bylo jasné, že přívaly sněhu udělají své. Sněžilo a hlavně foukalo celou noc a i celé sobotní dopoledne. Příjezdové cesty do obce Prusinovice byly v sobotu dopoledne střídavě nesjízdné a neprůjezdné, na mnoha místech byla doslova a do písmene bílá tma. Přesto se více jak 300 bláznů nezaleklo tohoto počasí hraničícího s extrémem a nějak se prostě dostali na prezentaci a start samotného závodu. Spolu s Kasim a dalšími jsme si přivstali a byli na místě prezentace už po 8 hod ranní. Předtím mě to ale nedalo a jel jsem se podívat na průjezdnost trasy směrem na Dřevohostice. Hned na konci obce začalo peklo a míjel jsem hned 2 m návěj. Dojeli jsme asi do ¼ cesty na Dřevohostice a dobrovolně jsem to otočil, dál to nešlo. Od Dřevohostic jely za sebou 2 vozy s masivní radlicí a rozrážely sněhové bariéry. V 8 hod to byl ale poslední průjezd a cesta se za sypači doslova uzavřela – dále již neprojelo žádné auto. Po uzavření prezentace a prezentačního stánku „padesátky" jsme se přesunuli ke startu. Teplota -4°C, sněží a fouká silný vítr, ve 12 bylo odstartováno. Začátek byl opatrný a každý se zařadil tam, kam patří :-). Běh obcí byl po čerstvé vrstvě sněhu, hned za obcí ale závodníky čekalo bílé peklo. Přibližně polovina trasy byla vyfoukaná a přibližně polovina byla extrémně zafoukaná – vyšlapaný chodníček, kde bylo po kolena sněhu a nekonečný zástup závodníků v něm. Soustředil jsme se ale jen a pouze na sebe a svůj výkon, většinu trati jsem měl Vlčka s Kasim jen pár desítek metrů před sebou a odstup si hlídal. Již na Hulínské 10ce jsem byl příjemně překvapený minimálním rozdílem mezi mnou a Vlčkem s Kasim, stejný scénář byl v první půlce trati i zde.
Druhá půlka se ale vyvíjela v můj prospěch :-). Po otočce v Dřevohosticích následoval stoupák ke věži a já začal stahovat Romču, Vlčka a Kasiho a zařadil jsem se za ně. Běželo se opět v hadu ve vyšlapané cestičce za sebou, kdo chtěl předběhnout, musel do závěje. To jsem těsně před vrcholem udělal a skupinku 5 lidí včetně 3 rivalů z oddílu Vesani.cz jsem předběhl a zařadil jsem se do čela této miniskupinky. Chlapce i sebe jsem překvapil, kdeže jsem se to tu vzal. Cítil jsem se ale dobře a šlo to, tak jsem za to vzal jak by řekl Honza Jobánek :-). Po asi 2 km se nesmířil s mojí vedoucí pozicí Romča a vzal za to zase on, postupně si udělal náskok asi 20-30 metrů. Stav za sebou jsem nehlídal, ale byl jsem si jist, že Kasiho s Vlčekem mám těsně za sebou. Od mého nástupu jsem se odvážil podívat za sebe až u cedule Prusinovic – tedy asi 1 km před cílem. Těsně v patách byl Vlček, Kasi pak o kousek dál. Snažil jsme se ale dát ještě Romču, ale to bylo už moc. V samém závěru a mírném stoupání u kostela jsem se asi ještě 3x ohlédl a odstup Vlčka asi 10-20 metrů za mnou mě uklidnil a měl jsem před sebou historický moment – v úvodů své královské sezóny jsem nechal tyto dva skvělé běžce za sebou. Romča mě unikl jen opravdu o pár vteřinek. Pocit to byl výborný – jak ze svého výsledku, tak z extrému, sněhu a člověk viděl, že není blázen jen on, ale 324 dalších. Jsem si jist, že se o tomto jubilejním 20. ročníku bude ještě hodně dlouho mluvit – bylo to neskutečné a Ondra Němec si počasí opět skvěle vybral :-).
Vlček: Komentář k výkonu Haji
Je mi smutno, když vidím, jak se dobrý kamarád žene do průseru. Snad za to mohly částečně i motivační řeči předsedy oddílu, který nás neustále nabádá k lepším a lepším výkonům ať to stojí, co to stojí a jako jednu z možných variant, jak toho docílit, zmínil v žertu i požívání zakázaných látek. Tehdy jsme se tomu ještě všichni hlasitě smáli... tehdy... a už je to tady... první vlaštovka... Není se za co stydět, ten tlak na Haju ze všech stran musel být jistě obrovský - královská sezona je královská sezona a selhání se nepřipouští. Podlehli tací velikáni jako Armstrong, Contador,... tak proč by se něco podobného nemohlo stát i v našich řadách... Ale hoši, já říkám STOP - cena je příliš vysoká - tudy cesta určitě nevede.
P.S.: Na druhou stranu to ale evidentně přináší jisté výsledky (při pohledu na Hajovo umístění) a pokud bychom všichni zobali pod dohledem statného ošetřovatele... :-)
Kasi: Po operaci zpět ve hře
Po dvouměsíčním zahálení způsobeném operací ramene a probíhající rekonvalescencí se u mě začaly projevovat abstinenční příznaky po sportovní aktivitě. Po jednom zkušebním proběhnutí závodní tratě a několika lehkých výklusů jsem jako svou letošní závodní premiéru zvolil „klasiku" – Rohálovskou 10. Avšak návrat na sportovní kolbiště byl jednoduše řečeno fiasko. Mé smělé cíle pokořit náročnou trať pod 1 hodinu, nechat za sebou své týmové kolegy Vlčka a Haju zůstaly v oblasti sci-fi. Ať už jejich nesplnění bylo způsobeno zdravotním handicapem, nebo sněhovou kalamitou, na to se historie ptát nebude. Z šoku, který mi uštědřil Haja, se budu ještě dlouho vzpamatovávat, ale sezóna je na samém začátku, takže věřím, že mu toto „překvápko" v jeho královské sezóně brzy vrátím!!! Na závěr mého hodnocení smekám před jeho výkonnostním skokem a zaslouženým vítězstvím v naší svaté trojici...
Kotel: Extrém si užil
Sněhové peklo, bílá tma, bláznovství, survival, adrenalinový kros... takové přízviska měl letošní jubilejní 20. ročník Rohálovská desítky. A bude to ročník, na který se bude dlouho vzpomínat třeba jako na extrémně blátivý Drásal 2005. Jsem optimista, a v každé obtíži vidím příležitost. Jen těch obtíží v podobě sněhu přibývalo a přibývalo. Za zvuku zvonů kostela sv. Kateřiny se 324 párů běžecké obuvi zabořilo do sněhu a vyrazili jsme vstříc polárnímu dobrodružství. Hned první metry ještě v obci byly jak vystřižené s cestopisných záběrů grónské vesnice. I v dalších metrech, kdy běžíme kolem sněhových jazyků, které by zakryly i našeho dlouhána Lundyse, na soupeřích spíše pozoruji úsměvy. Dalo by se čekat, že přijdou nadávky, ale ty nepřichází ani když si občas někdo „lehne". Je to jak z pohádky (severského typu), žádné sněhové peklo, baví mě to. Soustředím se na každý došlap a odraz, před sebou vidím jen pár teček (běžců) a ani si nevšimnu, že už jsem v Dřevohosticích. Při cestě zpět míjíme běžce v protisměru a nejde vždy běžet chodníčkem, který jsme si společně vyšlapali, ale i zde všichni projevují slušnost a shovívavost. Běžím se svým dlouholetým souputníkem Tomášem Neradilem. Opět se projevuje naše pravidlo z horských kol – do kopce mě Tomáš předjíždí, z kopce mě svorně pouští. S dalšími běžci tvoříme skupinku a kilometry ubíhají – stále se něco děje. Zapadlá sanitka, Kia s motorem 1.1 na místě těžko přístupném i pro družstevní traktor a také odhodlanost všech soupeřů (výstižněji spoluhráčů). Poslední kilometr je těžký, ale za povzbuzování známých se dobře běží. Dobíhám do cíle a nejen já, ale i všichni ostatní mi připadají plni radosti a zážitků. Všeho si víc užíváme, když si to vybojujeme a v sobotu jsme si to všichni opravdu užili. 20. ročník se stal nezapomenutelným.
Beckham: Přijel a nelitoval
Bylo sobotní ráno, vítr i sněhové vločky bičovaly do oken a aplikace Meteor na mém chytrém telefonu nevěstil na 12. hodinu v počasí nic dobrého. Rozhodnutí zda běžet či ne padlo v 9 hodin, přeci nemůžu přijít o takový zážitek. Už cesta do Prusinovic stála za to. Mezi Holešovem a Tučapy cesta skoro neprůjezdná, bagr musel odstraňovat závěje aby auta mohly projíždět směr Prusinovice. Ihned mi blesklo hlavou, že v tom vlastně poběžíme a že to bude mazec. Po zaregistrování se a následném krátkém zahřátí v místním kulturním domě, jsem se téměř bez rozběhání postavil na start Rohálovské desítky 2013. První kilometr ještě ve vesnici byl dobrý,pod nohami nebyl tvrdý asfalt ale příjemná sněhová peřina. :-) Za vesnicí to ale začalo, závěje a v nich závodníky přede mnou vyběhaná pěšinka, místy široká sotva cca 40 cm. Řekl jsem si ale co, nějak se s tím poperu. A bylo to přesně tak, téměř po žádném tréninku jsem se s 12,3 km dlouhou tratí pral až do konce. Napřed s dlouhým stoupáním za Prusinovicemi, pak mírný odpočinek při seběhu z kopce dolů do Dřevohostic, následně velké trápení s výběhem toho samého kopce na zpáteční cestě a bezodpočinkový seběh zpět do Prusinovic ve vyšlapané hrbolaté pěšině ve sněhu. Při běhu jsem počasí proklínal, s odstupem času to pro mne byl ale skvělý zážitek a věřím, že nám jej Ondra Němec příští rok zopakuje. :-)
Jitka: Obhajoba běžkyně mikroregionu
I já bych se ráda podělila o sobotní zážitky, které, jak už kluci popsali, byly nádherné, trpké, bláznivé, šťastné a při nejmenším vzrušující. Od brzkého rána jsme s Jirkou pořadatelsky „pendlovali" na kulturáku, přesněji řečeno, naše stanoviště bylo přímo naproti vchodu. A tak jsem měla možnost sledovat příchozí diváky i účastníky sobotního závodu. Většina se po zabouchnutí dveří otřepala, sundala kapuci a skrze zuby prohodila, že takové počasí už dlouho nepamatuje. Prý by ani psa nevyhnali a někteří si jdou ještě zaběhat dobrovolně! Utkvěla mi v hlavě rodinka, která přijela hodně brzy, těsně za rozhodčími dětských závodů. Maminka vstoupila dovnitř se dvěma malými chlapci a s úsměvem na rtech, tatínek venku „hojkal" kočárek s dalším kloučkem. Chtěli se zapsat na dětské závody. Při řeči jsem se dozvěděla, že přijeli z Kroměříže a na otázku o počasí maminka odpověděla úsměvem, jakoby venku vládlo jaro. Kluci byli natěšení k běhu bez ohledu na počasí a rodiče je v tom podporovali. Energie z nich vyzařovala do celého předsálí a pronikla až do mého nitra. Musím se přiznat, že celý závod jsem si užila, běželo se mi fakt dobře, protože nikdo nikam nespěchal (až na Haju – smekám před jeho výkonem), tempo udávalo pořadí, do kterého se účastník zařadil ve vyšlapaných cestičkách a v rytmu krok sun krok jsem se ocitla v Dřevohosticích, ani nevím jak. Zpětný výběh „Šibenců" mi také nedělal problémy, jen občas někdo přede mnou „lehl", a tak jsem byla na pozoru v došlapech. Jediným soupeřem bylo počasí, které mi vytvářelo nepříjemného společníka, ale nenechala jsem se odradit a v rytmu hudby MP3 jsem doběhla až do cíle, a jak jinak, než s úsměvem!
Výsledky Vesanů:
| Čas | Absolutní pořadí | |
| Kotel | 0:53:08 | 33. |
| Pavel | 0:58:54 | 102. |
| Beckham | 1:03:06 | 173. |
| Romča | 1:05:54 | 205. |
| Haja | 1:06:03 | 206. |
| Vlček | 1:06:18 | 210. |
| Kasi | 1:07:23 | 230. |
| Patrik Sovič | 1:09:02 | 247. |
| Kedli | 1:10:39 | 255. |
| Jitka | 1:12:37 | 274. |
