Vesani.cz

Ad 1) Hulmenská desítka mi potvrdila, že bez občasného proběhnutí to nepůjde. Do tréninku mě dokopalo, až když jsem si někde úmyslně nechal auto. 3x jsem si tak musel doběhnout do Prusinovic.

Ač je to stálá písnička nás amatérských sportovců, moc jsem tomu nedal i přes takřka ideální počasí. Nad vodou mě fyzicky drží vesanské úterní fotbálky a jeden noční horský přeběh s Rostikem.

Ad 2) Před startem jsem měl obavy s Pavlíka, který začal naběhávat objemy na své letní cíle a také Soviča, který se letos vyšvihl ze zadních řad hned na klubový vrchol. Desítku jsem rozběhl akorátně J a hlavně mi seděly kopečky. Jak Dílák, tak tučapské Trní nebolely a dařilo se mi v nich předbíhat. V závodu mi pro letošek chyběl jen sok, kterého bych měl nadohled (všichni byli daleko vepředu). :)

Ad 3) V cílové rovince vidím ubíhat pouze vteřiny 55, 56, 57, 58, 59, 00. Trochu jsem věřil, že by to mohlo být 38:55 atd., ale výsledkem byl čas 40 minut a jedna vteřina. Ze sedmi běžeckých Rohálovek je to můj druhý nejhorší čas, ale navíc jsem neměl. Tu sekundu vem čert a v cíli jsem spokojen a ještě do dlouhé noci jsme s Vesany horlivě rozebírali letošní Rohálovku.

Ad 1) Po loňské „královské sezóně“ šla forma dolů a kila zase mírně nahoru, což jsem ale předpokládal. Měl jsem problém po zbytek loňské sezóny najít nějakou motivaci, která se po Salze jen těžce hledala a letošní Rohálovská 10ka byla prakticky můj první závod a můsím říct, že dopadl nad očekávání. Nicméně k samotné přípravě – ta prakticky žádná nebyla, jsem rád že jsme začali pravidelně hrávat fotbálky což mě minimálně udržovalo. Letos jsem se byl proběhnout prakticky 3x s podprůměrnými časy. První letošní závod Hulínskou 10ku jsem neběžel kvůli zdravotním problémům, takže jsem nevěděl co ve mě z loňské sezóny zůstalo. :)

Ad 2) Musím říct, že se mě běželo fakt velmi dobře. Neměl jsem žádná očekávání a to mě asi nechalo klidným a běžel jsem si svoje tempo. Vlčka jsem měl na dohled před sebou a první 2-3 km i s Kasim vedle sebe. V prvním stoupání jsem šel o krok před Kasiho a dál si běžel svoje a nevěděl, jestli je za mnou Kasi krok nebo desítky či stovky metrů. Poprvé jsem se ohlédl až na vrcholu kopce v Tučapech a Káska jsem neviděl. Jak mě pak řekl, tak právě ve stoupáku v Tučapech jsem se mu vzdálil. Druhá půlka trati se mě běžela opravdu taky dobře a pokračoval jsem v nastaveném tempu.

Ad 3) Před závodem jsem se nedíval na časy z předchozích ročníků a před startem si říkal, že když to bude kolem 55 minut, tak by to bylo dobré. Nakonec to byl čas něco málo přes 52 minut, navíc Kasiho jsem nechal za sebou :) takže velká spokojenost. Při večerním rozboru výsledků jsem navíc zjistil, že jsem si dal osobáček na této trati. Takže nemůžu být nespokojený. Navíc toto podtrženo rekordní účastí, spoustou fanoušků podél trati. Myslím, že je to důkaz že to Ondra Němec dělá stále lépe a lépe!!!

Ad 1) Běžecká příprava, jejímž cílem měla být odplata za loňský ročník, nebyla příliš povedená. Každoroční zahájení přípravy na zimním soustředění v Petříkově se letos,  především kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám, zvrhlo spíše k plavbě na vlnách s Kapitánem Morganem, takže celkový úhrn naběhaných kilometrů byl cca 10.  Další příprava spočívala v účasti na Hulmenské 10, účasti na úterních fotbálcích a několika ojedinělých výbězích po količínské cyklostezce. Celková suma naběhaných km před rohálovkou se tedy vyšplhala až někam k 50 km. 

Ad 2) Rohálovka se mi běžela opravdu dobře. Bez potíží jsem obkroužil úvodní osmičku a vydal se poprvé vstříc díláku, kde mě k mému údivu předběhl haja a pomaličku se mi vzdaloval… Ale říkal jsem si, že tenhle scénář už znám z předchozích ročníků, kde mi podobně utekl třeba vlček, ale z kopce do Tučap se mi vždy nabrané manko podařilo stáhnout. Nejinak tomu bylo i letos a před cedulí obce už jsem opět visel hajovi na zádech. Bohužel ne na dlouho. V nejtěžším stoupání v polovině trati se mi haja opět vzdálil. Po vyšplhání na vrchol jsem věděl, že odplata za loňský ročník se konat nebude. Ikdyž jsem měl haju neustále na dohled nepodařilo se mi ho znovu docvaknout.

Ad 3) S výsledkem samozřejmě nemůžu být spokojen, protože cíl porazit haju jsem nesplnil a nebýt gentlemanského gesta soviče, který dělal garde své kamarádce, jistojistě bych skončil poslední z vesanského Áčka. Mírná spokojenost je pouze s výsledným časem lehce nad 53 min, což však nemůže přebít celkové zklamání ze závodu.

Ad 1) Docela jsem přes zimní období trénoval, avšak více než měsíc před Rohálovskou neprobíhal vůbec žádný trénink.

Ad 2) Běželo se skvěle. Sice to nebylo takové vzrůšo jako minulý rok, ale i tak super závod.  Vyhovoval mi i kopcovitější terén. Pokud se mi podařilo někoho předběhnout, tak to bylo jen z kopce.

Ad 3) S výsledkem mohu být spokojen. Stále je co zlepšovat, ale to si nechám  na další ročníky Rohálovské 10.

Ad 1) Běžecké přípravě se letos snažím dát hodně. Jak už ale napsal Kotel, hlavní cíle přijdou až v létě a proto teď běhám možná až moc. Před Rohálovskou se mi ručička zastavila zhruba na 350 km, což je zdaleka nejvíc, co jsem kdy v tuto dobu měl. Do toho hodně jídla a posilovna, takže kila taky moc dolů nejdou a celková únava je cítit. Vzhledem ke všem těmto důvodům (neboli výmluvám) jsem od sebe nečekal žádný extra výkon a jako cíl jsem si stanovil 45 minut.

Ad 2) Úvodní část se mi běžela dobře, Kotla jsem si držel na několik desítek metrů, ale aspoň byl na dohled. Při výběhu z Rohálova se mi už do kopce začal nezadržitelně vzdalovat a já jsem ve stoupání cítil každé kilo. První polovina trati se mi nicméně ještě pořád běžela dost pěkně. Hlavní krize přišla ve stoupání v Tučapech a bohužel už mě neopustila až do cíle. Jen jsem bezmocně sledoval, jak kolem mě probíhají i soupeři, které jsem zvyklý porážet. Do cíle jsem se nějak doploužil a za svůj poslední hrdinský čin považuji zrychlení v posledních stovkách metrů, díky kterému jsem dodržel svůj limit a dokončil za 44:56. Je to sice můj nejhorší čas na Rohálovce, ale jak říkám, teď už to půjde jenom nahoru a zimní únavu proměním v jarní a letní formu.

Ad 3) S výsledkem jsem spokojený napůl. Základní cíl jsem si splnil, ale je pravda, že v koutku duše jsem doufal, že to třeba sedne a zaběhnu si rekord, což ale nakonec nechám na příští rok. Tímto také vyjadřuji veřejnou omluvu Hajovi, kterého jsem v minulé reportáži pomalu odepsal. Svým osobákem mi dal jasnou odpověď. Celkově tedy krásná sobota a do dalších závodů už se snad Kotlovi budu jen přibližovat. 

Ad 1) Nechtěl jsem, aby se opakovalo loňské fiasko, kdy mě předběhl týmový hoňák Usain Haja (jehož nečekaný úspěch je doposud obestřen tajemstvím), a proto jsem se rozhodl zásadně přepracovat svůj tréninkový plán. Dodržování extrémních tréninkových dávek nepřineslo kýžený výsledek a já si uvědomil, že je naprosto nezbytné, abych opustil klasické pojetí tréninku, které krátkozrace předpokládá, že čím více budete své tělo huntovat, tím lepší kondice docílíte a místo toho se porozhlédl po vhodných alternativách.  Zkusil jsem na to jít tedy jinak. Místo topení se ve vlastním potu jsem se zaměřil na experimentování s blahodárnými účinky kombinace kvalitního vína, jídla a dostatečného odpočinku. Patrně jsem někde ale udělal chybu a tréninkové dávky si naordinoval příliš vysoké, protože po třech měsících dřiny jsem na váze přibral 5 kilo a evidentně se nejednalo o svalovou hmotu. Byl jsem tedy nucen kajícně sklopit hlavu, oprášit své běžecké boty a vyrazit do terénu s cílem minimalizovat vzniklé škody. I přes jasný neúspěch, ale tuto metodu nezatracuji a v budoucnu se k ní jistě ještě vrátím.

Ad 2) První polovinu závodu jsem si užíval, běželo se mi opravdu dobře. Veselo ale přestalo být v Tučapích, kde mi místní kopec vzal tradičně hodně sil a na zpáteční cestě to bylo hodně znát. Hnal mě dopředu hlavně pocit, že jsou mi pronásledovatelé z řad Vesanů v patách a s každým zpomalením jsou mi blíž a blíž (což moje ješitnost nehodlala akceptovat).

Ad 3) Cíl byl jasný – uběhnout desítku pod jednu hodinu a pokud možno proběhnout cílovou pásku o něco dříve než Haja s Kasim, což se nakonec podařilo.  Za sebe tedy spokojenost i přesto, že výsledný čas má k dokonalosti hodně daleko.  

Ad 1) Běžeckou přípravu jsem nepodcenil a začal jsem běhat už v prosinci. Takže naběhané mám na sebe až dost. Tratě o délce 10 km už pro mě nejsou moc dlouhé. I proto jsem se rozhodl příští víkend si zaběhnout půlmaratón ve Zlíně.

Ad 2) Zpět k Rohálovské  desítce, před startem jsem se cítil perfektně, ale marně jsem hledal nějaké běžce které bych chtěl na trati předběhnout. Běželo se mě dobře ani žádná krize mě nepotkala, jen by to chtělo mít tak o 30 kilo míň. To by ty časy vypadali hned jinak.

Ad 3) Musím se přiznat, že i přes skvělou přípravu a to že celý závod se mě běželo v pohodě jsem zklamaný s výsledkem. Výsledný čas který byl přes jednu hodinu mě neuspokojil a s takovým časem nemůžu ani pomýšlet někoho z vesanů porazit. Trio Vlček,Haja a Kasi jsou ode mě hodně daleko.

S běžeckým pozdravem Hroch.

PS: Už musím spěchat jdu si dát 15 km a potom hned do práce na odpolední.

Ad 1) Jelikož v dubnu mě čekají dva 1/2 maratony a v květnu maraton, snažím se běhat 4-5krát týdně. Ale už déle než týden mám problém s pravým chodidlem, které při běhání neskutečně bolí. Myslel jsem si, že to bude jenom chvilkový problém a vyřeším ho tím, že nepolevím a budu běhat dál, ale nestalo se. I když jsem omezil běhání a začal jsem jezdit na kole, abych ulevil pravému chodidlu, tak je zlepšení zatím v nedohlednu. A proto si dávám týdenní pauzu od jakéhokoliv sportu a budu doufat, že regenerace proběhne co nejdřív, abych se mohl připravovat na závody, které mě čekají.

Ad 2) Ještě den před závodem jsem měl chuť běžet i přes trvající bolest chodidla, ale ráno jsem si to rozmyslel a vůbec jsem nepočítal s tím, že budu závodit. Ale prostě "Za vším hledej ženu" :D. Na start jsem se postavil s mojí kamarádkou Verčou, které jsem dělal doprovod. Pro ni to byla její první účast v tomhle závodě a určitě ne poslední. Od začátku až do konce jsme běželi tempem, které si určila Verča a já jsem se jenom přizpůsobil. Ze začátku jsem si myslel, že tohle pomalé tempo by mi mohlo vyhovovat, ale po necelých 2 km se začala ozývat bolest, která se s přibývajícími km zvětšovala. Těšil jsem se na okamžik, kdy proběhnu cílem, a bude mi odebrán čip a já si půjdu konečně sednout.

Ad 3) Výsledek i umístění odpovídá problému, který mě trápí, ale o to mi vůbec nešlo. Pro mě bylo důležité, že Verča závod dokončila, a navzdory ztíženým podmínkám, zejména v podobě kopcovitého rázu terénu, byl její výkon dokonce lepší, než zaběhnutý čas Hulmenské desítky, kde byly celkové podmínky tratě příznivější. A byl jsem rád, že z toho má velkou radost :-). Doufám, že se bude jen zlepšovat a zlepšovat.